Zvolen nový prezident ČGF. Je to Pyrrhovo vítězství?

Vratislav Janda se stal na volební konferenci 24. července 2021 v Bechyni prezidentem ČGF. Vyhrál hned v prvním kole, z 99 odevzdaných hlasů získal 50. Jeho hlavní protikandidát Pavel Vidura získal 43 hlasů, třetí kandidát, dosavadní viceprezident Juraj Werner, získal 6 hlasů.


25. 7. 2021   GolfDigest.cz  


Janda byl od počátku mužem změny, v týmu s Janem Loužeckým a podporováni Petrem Šikošem, podnikatelem a nyní spoluvlastníkem společnosti TeeTime SE (založil ji Loužecký, spravuje server ČGF), přicházeli se zásadní proměnou fungování ČGF. Naopak Vidura a Werner byli ve svých tezích pro kontinuitu a evoluční vývoj. Výsledek hovoří pro Jandu, byť téměř shodná polovina volitelů chtěla velkou změnu (50) a druhá polovina nikoli (49, resp. 43+6).

Na Jandu a jeho obchodní propojení s TeeTime poukázal už ve svém sumarizačním projevu odcházející prezident Zdeněk Kodejš. Velmi jasně se vymezil proti takovému přístupu a zmínil, že federace bude na konci roku vybírat nového provozovatele serveru a že z Jandovy kandidatury cítí snahu pojistit si takto obchodní zájmy. Naprosto také odmítl Jandovu charakteristiku své éry jako „bezčasí“. Kodejš hovořil klidně, ale nešlo přehlédnout, že je vnitřně rozzloben a že s Jandovými vizemi, ale i filozofií týmu Janda-Loužecký-Šikoš nesouhlasí.

Kandidátské projevy odezněly v pořadí Vidura - Werner-Janda. Pavel Vidura zmínil snahu o jiný systém regionálního rozdělení soutěží, snahu o vyšší podporu golfu ze strany státu, také nastínil návrh na zřízení vlastního sídla ČGF. Hovořil neemotivně, suše právnicky (je advokátem). Juraj Werner zmiňoval různá témata, včetně mediálního obrazu golfu, jeho projev byl formálně nesen v poněkud tichém tónu.

Naopak Vratislav Janda hovořil energicky, používal moderní manažerské výrazy, hned zkraje se dokázal obratně přenést přes Kodejšův atak. Na konto své kandidatury bez uzardění a otevřeně zmínil, že ji „pan Šikoš vymyslel a já si to osvojil.“ Zároveň se však výrazně ohradil proti tomu, že by byl Šikošovou loutkou. Na následné otázky a názory z pléna, někdy ostré až útočné, především na poznámky o střetu zájmů, reagoval občas příliš rychle, volitelům skákal do řeči ještě v okamžiku, kdy nedokončili dotaz. Hájil se tvrdě a rázně, debata však nepřekročila mez přijatelnosti.

Jandovo vystoupení zakončil nestor prezidentů klubů i konferencí, Jiří Němec z Čertova Břemene, když na jeho konto pronesl: „Osvědčil jste nejlepší schopnost řečníka, ale já jsem stará škola… Co nám tady říkáte, vzbuzuje určité pochybnosti.“ A zmínil i Jandovou funkcionářskou nezkušenost: „Kdybyste se zapojil do práce klubu, za čtyři roky vás zvolíme do nějaké funkce.“

Zdálo se, že zřejmým favoritem volby je Pavel Vidura.Kolega novinář tipoval volební poměr 70-25-5. Nicméně výsledek dopadl pro mnohé velmi překvapivě. Pro některé byl doslova šokem. Část ho však i zjevně očekávala.

Jandova vize proměny ČGF a jeho živý, místy poněkud divadelní přednes slavily úspěch. Bezpochyby byla jeho výhra i odrazem aktivní a dlouhodobé kampaně, při které s Janem Loužeckým a spol. objížděli česká hřiště a hovořili s prezidenty. Ale také byla výrazem touhy po změně ze strany některých klubů. Jandovo zvolení tak bylo završením všech snah datovaných již od konce 90. let, kdy se podnikatelé, majitelé hřišť, snažili prosadit své vize ve vedení ČGF. V roce 2005 neuspěl ve volbě na prezidenta Luděk Vinš, v roce 2009 došlo ke kompromisu mezi Milanem Veselým a Janem Jenčovským, posléze se stáhl Michal Zahradníček. V roce 2013 vyhrál golfista-funkcionář Zdeněk Kodejš nad politikem Pavlem Suchánkem (ovšem už tehdy nevelkým rozdílem 56:48, což cosi naznačovalo). Vždy se ČGF udržela v mezích tradice, změna nenastala.

Až nyní. Jeden z účastníků konference to komentoval: „Jednou to muselo přijít…“ Neříkal to ani v pozitivním, ani v negativním smyslu. Jen konstatoval, že jistý proud sílil čím dál víc.

Představení však ještě neskončilo. Mělo druhé dějství, volbu viceprezidentů. Karel Čelikovský vystupoval jako někdejší člen Vidurova týmu a ostře zaútočil na Jana Loužeckého. Ostatně otázku etiky a peněz nastínil už v komentáři k Jandovu proslovu. Druhý Vidurův člen týmu, Michal Kuča, z boje odstoupil, stejně tak Dominik Maršík, který do výboru kandidoval nyní už jen jako člen pro spolupráci s kluby. Na dvě místa viceprezidentů tak zbyli čtyři muži: Čelikovský, Werner, Loužecký a Jan Mergl, profesionál z PGAC, kandidující v rámci Jandova týmu.

Volba dopadla odlišně od volby prezidentské, i když opět šlo o malé rozdíly. Viceprezidenty se stali Juraj Werner (53 hlasů) a Karel Čelikovský (48 hlasů). Jan Loužecký získal 44 hlasů a Jan Mergl 39. Jestliže při prezidentské volbě byl poměr evoluce vs. revoluce 49:50, nyní byl poměr 101:83.

Někteří volitelé se po Jandově výhře možná zalekli a chtěli situaci vyvážit volbou kandidátů, jejichž programové cíle byly od počátku s Jandovými představami v protikladu a nekompatibilní. Navíc jde o funkcionáře odlišné i osobnostně, především v případě tradicionalisty Karla Čelikovského. Ten Jandovu kandidaturu vyloženě odmítal.

Jandovo vítězství tak nyní muselo jemu i jeho týmu zhořknout. Změnilo se ve výhru pyrrhovskou, protože v devítičlenném výboru nyní jasně převažují lidé, kteří vedli federaci doposud a navíc byli posíleni o agilního a vyhraněného Čelikovského. Janda tak bude se svými představami i stylem jednání v podstatě osamocen. Prezident nemá právo veta, je jen jedním z devíti hlasů při hlasování.

Jaký signál tím vyslali volitelé směrem ke golfové veřejnosti? Co svým hlasováním řekli? V prvním případě, při vítězné volbě Jandy, volitelé vyslyšeli atraktivní nabídky a přísliby. Šlo také o vyjádření nesouhlasu se status quo. Jakoby si přáli rozbít„molocha“, který stále stejně řídí český golf. V Jandově programu přitom jsou témata hodná pozornosti, určitě nastínil a otevřel mnohé aktuální problémy golfové reality Česka. Byl to ovšem i marketing, občas pěna slov, někdy špatně analyzovaná situace (např. mediální oblast), jindy neznalost věci (vracení poplatků za členy klubům).

Ale bylo tu i druhé dějství, které mělo rysy vystřízlivění, náhlého obratu kormidla. A především: nejistoty některých volitelů, zda skutečně v prezidentské volbě hlasovali „správně“. Tato druhá šance vlastně popřela tu první. Kdyby si byli volitelé jisti svým postojem a náhledem na věc, zvolili by patrně Loužeckého a Mergla. Jenže oni je odmítli a zvolili jejich antipody.

Jandovo zvolení v širším smyslu odráželo i stav české společnosti. Takto lidé v Česku dnes volí, ať už jde o hlavu státu či volby do poslanecké sněmovny.Cítí se přehlíženi, jsou nejistí, chtějí vyjádřit protesta chtějí změnu. Stačí vyjít těmto proudům vstříc, naladit se na jejich strunu – a pak pořádně šlápnout na plyn public relations a komunikace. Stovka golfových volitelů to možná vnímala podobně - i oni se bojí o existenci svých hřišť a slyší na něco, co jim poskytne naději na zlepšení situace. A stejně jako se mezi sebou sváří babišovci a jejich odpůrci, zemanovci a antizemanovci, vede nyní i v golfu příkop mezi dvěma tábory.

Anebo to prostě celé bylo o tom, že Janda působil oproti Vidurovi víc „cool“ a „sexy“? Anebo byl problém v tom, že evolucionisté neměli tříštit síly ve dvojici Vidura – Werner? Že se měli dohodnout a měl jít do souboje proti Jandovi jen Vidura? Nebo hrálo roli i to, že mezi voliteli bylo vícero mladších tváří? Starší generace odchází a pro mladší mohou být lidé ve vedení ČGF až příliš uvyklí jet v známých kolejích.Někde také nešlo v případě delegátů o prezidenty, ale o manažery, zaměstnance klubů, kteří byli svými šéfy pověřeni hlasovat. Hlas tak byl rozhodnut už předem, a jednání konference a poukazování na sporný etický rozměr Jandovy kandidaturyna to neměly vliv.

Velkým, a přitom důstojným poraženým je Pavel Vidura. Měl smysluplný program a působil seriózně. Dalším poraženým je Jan Loužecký. Byl to především on, kdo svým renomé a svými kontakty Jandu odspodu výrazně držel – a nakonec odchází s prázdnou. Naopak Juraj Werner se svou dvojí kandidaturou udržel ve hře. Také Karel Čelikovský získal, do funkce se vrací po čtyřech letech.Ztrátu musí cítit Zdeněk Kodejš, protože nit kontinuity (sahající až do 90. let k Hanuši Goldscheiderovi) se trhá a jeho nástupce je z úplně odlišného kadlubu.Střídá ho člověk bez golfové výkonné praxe, který byl ještě před rokem ve sféře neznámou personou.

Není co závidět lidem ze současného vedení a aparátu ČGF, kteří mají zkušenost s vedením federace v éře Zdeňka Kodejše, Karla Vopičky atd. Vratislav Janda v nich musí logicky vzbuzovat nejistotu. Není ale co závidět ani Vratislavu Jandovi, protože bude vystaven silné opozici ve výboru. Nemá po ruce prakticky nikoho svého a zároveň zkušeného, o něhož by se mohl opřít. Bude se pracně rozhlížet a přirozenou autoritu si bude muset teprve budovat.

Budoucí vývoj a míru proměny České golfové federace nelze v tuto chvíli odhadnout. Teprve uvidíme, zda po klidných osmi letech plavby pod kapitánem Kodejšem zamíří loď ČGF do bouřlivých vod, anebo zda půjde jen o menší vlny, s nimiž si dokáže bez nadměrného kymácení poradit.

Nově zvolený výbor ČGF



Sdílet tento příspěvek